Dosažení maximálního příjmu krmiva: klíč k úspěchu u krav v tranzitním období

Tranzitní (přechodné, okoloporodní) období, jak se označují tři týdny před otelením a tři týdny po otelení, je jednou z nejnáročnějších fází, neboť dojnice je vystavena velké fyziologické zátěži. Má zvýšenou potřebu energie, snížený příjem sušiny a oslabený imunitní systém (Drackley, 1999). V této situaci je velmi náchylná k metabolickým poruchám (např. hypokalcémii, ketóze) a infekčním onemocněním (např. metritidě). Ketóza a hypokalcémie jsou hojně rozšířená metabolická onemocnění u mléčného skotu a představují vstupní bránu pro další onemocnění, protože zvyšují riziko nemocnosti a ztrát ovlivněním příjmu sušiny a narušením funkcí imunitního systému. Proto bychom se během tranzitního období měli zaměřit především na prevenci
a sledování těchto dvou oblastí.

Jedním z hlavních cílů prevence metabolických onemocnění je minimalizovat pokles příjmu sušiny, ke kterému dochází u dojnic v tomto období. Opatření, jako je vhodná hustota obsazení, oddělené ustájení prvotelek a starších krav, omezení přesunů zvířat do jiných kotců a adekvátní péče o krmivo na žlabu jsou podmínkou dosažení maximálního příjmu krmiva. Například prvotelky, které jsou v přípravě na porod ustájeny se staršími kravami v přeplněném kotci, budou produkovat o 0,7 kg méně mléka denně na každých 10 % nad doporučenou obsazenost kotce (tj. 80 % kapacity) v následující laktaci (Nordlund et al., 2001). Navíc tyto krávy mohou omezit příjem krmiva a dobu odpočinku, což je predisponuje k onemocnění končetin, nízké produkci mléka a zhoršené plodnosti.

Vhodnou hustotu obsazení kotce lze stanovit i na základě prostoru u krmného žlabu nebo počtu ustájovacích míst v kotci. Nadměrný počet zvířat u krmného žlabu (stolu) může zvýšit riziko metabolických onemocnění, jako je ketóza, hypoklacémie a dislokace slezu, zatímco přeskladnění kotce z hlediska počtu ustajovacích míst může zvýšit riziko kulhání (Nordlund et al., 2006). Doporučená obsazenost je 76 cm délky krmného žlabu na dojnici nebo 80 % ustájovacích míst (Nordlund, 2011). Tato doporučená hustota obsazení znamená alespoň jedno stání na dojnici a dostatek místa u krmného žlabu, aby submisívní zvířata nebyla odháněna a nedošlo k narušení příjmu krmiva. Při nastavování obsazenosti kotce je také potřeba vzít v úvahu uspořádání stáje. Ve dvouřadé stáji s volným ustájením připadá na každý lehací box jedno krmné místo. Proto obsazenost stanovená podle místa u žlabu odpovídá obsazenosti na základě ustájovacích míst. V moderních třířadých stájích se však krmné místo na dojnici zmenší o třetinu, pokud je zaplněno 100 % ustájovacích míst. Proto se u třířadých stájí doporučuje obsazovat kotce podle délky žlabu.

Dalším faktorem, který je potřeba vzít v úvahu při obsazování kotců pro krávy v tranzitním období, je typ krmné zábrany. Například u samopoutacích zábran (headlocks) krávy využívají pouze 80 % krmných míst, bez ohledu na obsazenost kotce (Nordlund, 2011). Podobně tak v kotcích s kohoutkovými zábranami by měl být poskytován dodatečný prostor na kus, aby dominantní krávy nemohly vytlačit podřízená zvířata od žlabu (Nordlund, 2011). Bez ohledu na dobře známé negativní dopady přeskladnění na zdraví a užitkovost krav mnoho chovatelů přeplňuje kotce pro dojnice v tranzitním období v domnění, že submisívní krávy počkají, až se nažerou a lehnou si dominantní dojnice a pak se dostanou na řadu. Není to ale tak úplně pravda. Krávy projevují tzv. allomimetické chování (typické pro stádní zvířata), což znamená, že celá skupina chce provádět určitou činnost (žraní, odpočívání…) zároveň (Cook a Nordlund, 2004). Když tedy submisívní krávy nemají místo u krmného žlabu v době krmení, pravděpodobně bude negativně ovlivněn jejich příjem sušiny. Podobně tak když není dostatek loží pro všechny krávy, naruší se odpočinek stáda.

V moderních chovech dojnic je často obtížné nemíchat prvotelky se staršími kravami, protože to vyžaduje ustajovací prostory navíc a zvyšují se náklady. Hlavním problémem společného ustájení je, že mladé krávy musí soutěžit se staršími a silnějšími o krmení a místo k odpočinku. Když se k tomu přičte vysoká hustota obsazení, jsou ztráty ještě vyšší. Poklud tedy jalovice/prvotelky nemohou být ustájeny odděleně od starších krav v průběhu tranzitního období, měla by alespoň být udržována nízká obsazenost (80 % ustájovacích míst) a zejména potřebná délka krmného místa (76 cm na krávu).

Dalším opatřením, které může zlepšit příjem krmiva u krav v tranzitním období, je minimalizace přesunů zvířat mezi kotci. Pokaždé, když krávy přesuneme do jiného kotce, musí se ve skupině nově ustanovit sociální hierarchie, což trvá asi dva dny (Cook a Nordlund, 2004). Během této doby mohou vykazovat nová zvířata v kotci kratší dobu žraní a odpočinku, a důsledkem je pokles nádoje a zvýšené riziko onemocnění (Cook a Nordlund, 2004). Proto minimalizace přesunů u tranzitních zvířat může zlepšit příjem krmiva. Kombinovaný kotec pro přípravu na porod a telení, kam krávy přesunujeme 21 dnů před očekávaným datem porodu a mají v něm k dispozici pohodlný prostor pro telení, může být vhodný pro omezení přesunů mezi kotci. Tento typ kotce však musí být dobře udržován a zvířata, u nichž začal porod, bedlivě sledována.

Možná o něco snazší je postarat se dobře o krmný prostor, což může mít neuvěřitelný vliv na příjem krmiva v tomto zranitelném období. V jedné studii byly hodnoceny různé typy zábran u krmného žlabu a různá hustota obsazení. Vědci zjistili, že bez ohledu na tyto faktory bylo hlavním podnětem pro krávy, aby si stouply a šly ke žlabu, založení čerstvého krmiva (Huzzey et al., 2006). Další možností, jak stimulovat krávy, aby se šly nažrat, je přihrnování krmiva (Huzzey et al., 2006). Proto zakládání čerstvého krmiva dvakrát denně nebo častěji a přihrnování každé 2 hodiny může významně přispět k optimálnímu příjmu sušiny. Kromě toho další praktiky správného managementu krmení, jako je dostatečné množství krmiva na žlabu, aby krávy mohly pomocí jazyka nabrat adekvátně velké sousto, alespoň 23 hodin denně (Caixeta et al., 2018) a zbývalo 5 % nedožerků (Bach et al., 2008), mohou také zvýšit příjem sušiny u tranzitních krav.

I dokonalý management krmení však může selhat v důsledku nepříznivého počasí (např. velké horko) a u krav se mohou rozvinout metabolická onemocnění. Tyto poruchy, které jsou vstupní branou dalších onemocnění, je nutné monitorovat a vhodným způsobem léčit, abychom včas předešli problémům v tranzitním období. Pravidelné sledování koncentrací minerálních látek ve směsné krmné dávce pro suchostojné dojnice a měření pH moči je běžnou praxí prevence hypokalcémie a dobře funguje. Podobně tak hodnocení tělesné kondice v tranzitním období a měření koncentrace ketolátek (v moči, mléce nebo krvi) jsou vynikajícími nástroji sledování stavu metabolismu v okoloporodním období a je potřeba pružně reagovat, upravit management a včas řešit subklinickou ketózu.

Nikdy nezapomínejme, že bez vyvážené krmné dávky, která poskytuje správné množství živin, minerálních látek a vitamínů pro jednotlivé fáze tranzitního období, by žádná z výše uvedených opatření nebyla účinná. Proto je potřeba, aby se pravidelně setkávali výživář, veterinář a dalších odborní konzultanti chovu a spolupracovali na dosažení co nejkvalitnějšího průběhu tranzitního období a dokázali předejít budoucím problémům.