Skip to main content

Frank Mitloehner: Skot, klima, klimatická změna a mýty o metanu

Frank Mitloehner

Dr. Frank Mitloehner vypočítal, jak živočišná výroba přispívá ke klimatické změně. Je profesorem na Department of Animal Science, University of California v Davisu. Specializuje se na měření a omezování znečišťujících látek v ovzduší pocházejících z živočišné výroby, včetně skleníkových plynů, těkavých organických látek, amoniaku, sirovodíku a prachových částic. Dr. Mitloehner se s námi setkal, abychom se společně podrobněji podívali na výhrady veřejnosti proti zemědělství a na to, co nazývá pravdou skrývající se za chovem skotu a klimatickou změnou.

David:            Jsem tu s doktorem Frankem Mitloehnerem. Budeme hovořit o skleníkových plynech produkovaných chovem skotu, zejména masného. Pane doktore, pro vás je to velmi důležité téma. V této oblasti jste provedl rozsáhlé výzkumy, že?

Frank:             Ano.

David:            Řekněme, že jste průměrným Američanem. Pravděpodobně jste už slyšel o tom, že chov masného skotu přispívá ke globálnímu oteplování. Říká se, že krávy produkují metan a všichni vědí, že je to pravda. Metan je velice silný skleníkový plyn, o tom nikdo nepochybuje. Přirozeným závěrem tedy je, že krávy představují velký problém z hlediska klimatické změny. Ale ve skutečnosti to není tak jednoduché, souhlasíte?

Frank:             Přesně tak. Abychom tomuto tématu porozuměli lépe, stačí, když se zběžně podíváme na příslušné chemické procesy. Metan se výrazně liší od jiných skleníkových plynů. Třemi hlavními skleníkovými plyny jsou metan, CO2 a oxid dusný.

                        Jak se od sebe liší? Oxid uhličitý neboli CO2 a oxid dusný mají velmi dlouhou životnost. Jakmile se dostanou do atmosféry, přetrvávají tam po stovky až tisíce let. Každá molekula CO2, kterou kdy vaše auto vypustilo do vzduchu, tam pořád ještě je. Jediný směr, kterým se pohybuje plyn, je nahoru. Čím větší jsou emise, tím více daného plynu se hromadí
v ovzduší. Takovým plynům se říká kumulativní, protože se stále hromadí v atmosféře a jejich množství neklesá.

                        Metan je však úplně jiný. Nevydrží ve vzduchu tisíc let ale jen deset let. Po jedné dekádě zmizí, proto se tak liší od ostatních plynů. Probíhá totiž proces, který metan likviduje. Tento proces se nazývá hydroxy-oxidace. Znamená to, že pokud jste majitelem chovu mléčného nebo masného skotu, farmaříte řekněme padesát let a máte tisíc zvířat, tak před padesáti lety začala vaše zvířata produkovat metan. Prvních deset let je to nový metan, který přibude do atmosféry, protože předtím vaše farma na světě nebyla. Ale po deseti letech váš chov už neprodukuje metan navíc, protože vše, co odešlo do atmosféry, bylo během jedné dekády zlikvidováno. Všechny odhady produkce emisí a zprávy v médiích, které slýcháte, předpokládají, že veškerý metan vytvořený, řekněme, skotem, se v ovzduší hromadí. Ale tak to není. Je likvidován stejně rychle, jako se vytváří. A tím se metan výrazně odlišuje od jiných skleníkových plynů. To je třeba vědět.

                        Co znamená, když země, jako je Irsko, Nový Zéland nebo Spojené státy, udržují stabilní počty hospodářských zvířat? Znamená to, že objem jimi vyprodukovaného metanu v atmosféře se nemění. Když je podíl metanu v ovzduší stále na stejné úrovni, nepřispívá ke globálnímu oteplování. Způsobují tedy naše stáda skotu globální oteplování? Odpověď zní ne, pokud nezvyšujeme jejich velikost.

David:            To dává smysl. A co zbytek světa, kde produkce hovězího masa
a mléka není vždy tak efektivní?

Frank:             Právě tady je ten zakopaný pes. Podle Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) vytvářejí rozvojové země, jako je například Indie, 70-80% globální produkce skleníkových plynů z živočišné výroby. Například v Indii je třikrát tolik krav než ve Spojených státech a navíc je tam lidé ani nekonzumují.

David:            Páni...

Frank:             Indie samotná má více kusů skotu než Spojené státy, Evropská unie a Čína dohromady a ani je nevyužívá k produkci masa. Tato zvířata chovaná na mléko mají minimální užitkovost. V Indii je potřeba 15 až 20 krav, aby vyprodukovaly tolik mléka, co jedna kráva ve Spojených státech. Proto jsou počty krav v Indii tak obrovské.

David:            Můžeme něco udělat pro zefektivnění takového chovu mléčného skotu?

Frank:             Je to úplně jednoduché. Musíme udělat to stejné, k čemu došlo v zemích, jako jsou Spojené státy nebo Dánsko. Například ve Spojených státech bylo v padesátých letech minulého století 25 milionů dojnic. Dnes jich máme pouze 9 milionů. Drasticky jsme snížili stavy. Navzdory tomu produkujeme s mnohem menším počtem zvířat, devíti miliony, o 60% více mléka než dřív. To znamená, že jsme o dvě třetiny zmenšili uhlíkovou stopu chovu mléčného skotu ve Spojených státech od roku 1950 do dnešní doby.

                        Toho lze dosáhnout i celosvětově zavedením kvalitní veterinární péče, lepší genetikou, zlepšením reprodukce. To může udělat celý svět. Samozřejmě to neznamená, že bychom chtěli exportovat americký model tzv. CAFO (Systém koncentrovaného chovu zvířat) do celého světa. Ale i pouhé zavedení základních vakcinací a antiparazitárního ošetření, zkvalitnění výživy a krmení apod. bude mít dalekosáhlé příznivé dopady na produkci v jednotlivých zemích.

David:            Když mluvíme o různých typech produkčních systémů, měli bychom zmínit i rozpor mezi intenzívním chovem masného skotu založeným na jadrném krmivu a pastevním chovem a dopady těchto dvou různých systémů na životní prostředí.

Frank:             Většina lidí neví, že například zde, ve Spojených státech, je všechen masný skot chován na pastvinách. Závěrečná fáze výkrmu může probíhat pastevním způsobem nebo na kukuřičné dietě, ale všechna zvířata začínají na pastvě. Když říkám „začínají“, myslím tím, že většinu svého života prožijí na pastvině. Zvířata vykrmovaná kukuřicí stráví ve feedlotu (systému intenzívního výkrmu) pouze poslední čtyři měsíce svého života. Předtím jsou celou dobu na pastvině. A to většina lidí vůbec neví.

                        Potom se objevují mezi lidmi domněnky typu: „No, ten feedlot musí teda pěkně ničit životní prostředí.” Realita je však mnohem složitější. Například co se týká metanu, byli jsme my, vědci, překvapení, že masný skot ve feedlotu téměř nepřežvykuje. Málokdy spatříte krkání. Důvodem je, že jejich krmná dávka nevyvolává produkci metanu. V intenzívním výkrmu je krmná dávka velmi koncentrovaná s minimem pícnin
a v bachoru se z ní metan téměř nevytváří.

                        Metanogenní mikroorganismy v bachoru potřebují k produkci metanu objemné krmivo. Čím více objemných krmiv, tj. vlákniny je v krmné dávce, tím více metanu se vytváří. A ve feedlotu je podíl objemného krmiva v krmné dávce mnohem nižší než na pastvě. Výsledkem je nízká produkce metanu. To je jeden z důvodů – jadrná krmiva jsou substrátem, který v bachoru nepodporuje produkci metanu, na rozdíl od pastvy.

                        Dalším důvodem je jednoduše délka života zvířat. Skot s intenzívní závěrečnou fází výkrmu jde na porážku ve 14 až 16 měsících věku, tedy zhruba v roce a půl. Zvíře, které je celý život na pastvě, se poráží ve 26 až 36 měsících. Žije tedy téměř dvakrát tak dlouho.

                        Co z toho vyplývá? Zvíře s dvojnásobnou délkou života má mnohem více času působit na životní prostředí. Déle spotřebovává vodu, vylučuje výkaly, eruktuje trávicí plyny atd. Když to sečteme, zvíře v pastevním chovu vyprodukuje asi o 25 až 30% více emisí než jeho kolega intenzívně dokrmený kukuřicí. A to bereme v úvahu i skutečnost, že zvíře
v kukuřičném výkrmu samozřejmě žere kukuřici, která byla někde vypěstována s určitým environmentálním dopadem. S ohledem na to a po posouzení životního cyklu (Life Cycle Assessment) však dojdeme k závěru, že zvíře s intenzívní závěrečnou fází výkrmu na kukuřičné dietě nemá větší, ale naopak menší dopad na životní prostředí.

David:            To je velice zajímavé. Čím hlouběji se zabýváme tímto tématem, tím více takových argumentů nacházíme a vidíme, že skutečnost je mnohem komplikovanější než to, co je prezentováno v sociálních médiích. Jednou z neustále opakovaných manter je, že bychom neměli využívat půdu ke krmení zvířat, ale k výživě lidí, což by bylo efektivnější. Ale to je také jedna z věcí, které jsou ve skutečnosti podstatně složitější. Nemám pravdu?

Frank:             Rozhodně. Tohle je další otázka, kterou lidé vnímají zkresleně. Představte si veškerou zemědělskou půdu světa. A podívejme se, jak vypadá. Přibližně dvě třetiny tvoří takzvané okrajové oblasti. Tyto okrajové oblasti nemají dostatečně kvalitní půdu nebo dostatek vody pro pěstování zemědělských plodin.

                        Co uděláme s takovou půdou? Využijeme ji pro pastvu hospodářských zvířat. Konkrétně pro přežvýkavce, například ovce a kozy, protože ti dokáží přetvořit vlákninu nepoživatelnou pro lidí, především trávy a jeteloviny, v živočišné produkty, jako je maso a mléko. Přežvýkavci dnes umožňují využití dvou třetin celkové zemědělské půdy. Proč? Protože tuto půdu nedokážeme využít k jiným účelům.

                        Zbývající třetina zemědělské půdy se označuje jako „orná půda“. Na ní můžeme pěstovat zemědělské plodiny pro zvířata a lidi. Někdy se ozývají kritické hlasy: „Proč využíváme ornou půdu k produkci krmiv pro zvířata?” Odpověď je jednoduchá: „Protože lidé živočišné potraviny potřebují.“ Potraviny živočišného původu mají vysokou nutriční hodnotu, koncentraci živin a lidé je chtějí. Nejedná se o žádnou čistě racionální diskusi na téma „Jak nejlépe využít půdu a které plodiny jsou nejefektivnější“. Tak to mezi lidmi prostě nefunguje.

                        Je spousta takových věcí. Například potřeba pít. Můžeme pít vodu, ale i víno, čaj nebo kávu. Neexistuje jediný důvod, proč bychom měli pít čaj nebo kávu, krom toho, že nám chutnají. Není zde žádné výživové odůvodnění. K výrobě jednoho litru vína je potřeba 700 litrů vody. Je to plýtvání?

David:            Jistě.

Frank:             Mohl bych také říci: „Když budeme hasit žízeň jen vodou, ušetříme obrovskou hromadu vody spotřebované k výrobě vína, kávy nebo čaje.” Jenže je to jinak. My lidé se prostě neřídíme jen rozumovým uvažováním. Na jedné straně bychom chtěli produkovat potraviny a nápoje co nejefektivněji. Na druhé straně však máme nějaké kulturní tradice nebo prostě jen touhu po potěšení. Neexistuje jiný důvod, proč jíst čokoládu, než ten, že ji máme rádi.

David:            Ano, to je dobrá poznámka. Máme tu obrovský problém – klimatickou změnu. Krize již nastala a lidé přemýšlejí, jak jí čelit. Myslím si, že diskuse o vyřešení tohoto problému mávnutím kouzelného proutku je ztrátou času.  Potřebujeme vyřešit mnoho věcí a přijímat opatření, která fungují. Nápady typu přinutíme všechny, aby nejedli maso, nejsou příliš praktické. To se podle mého názoru nikdy nepovede. Jak jste říkal, o to stejné bychom se mohli snažit v případě čaje, kávy a vína. Je to, jak kdybychom říkali: „Fajn, počet lidí na této planetě by se měl snížit na polovinu.” Že se o takových nápadech mluví ještě neznamená, že budou uskutečněny.

                        Když se tedy lidem, kteří jsou proti zemědělskému využití zvířat, podařilo tak úspěšně rozšířit názor, že produkce masa a mléka je hlavní příčinou globálního oteplování, co můžeme udělat my, abychom sdělili veřejnosti, že tomu tak není, že se jedná o složitější problematiku a musíme se dívat na reálná data?

Frank:             Aby vaši posluchači skutečně pochopili, jak významná je tato otázka, navrhuji toto: EPA (Agentura ochrany životního prostředí Spojených států) sleduje všechny zdroje skleníkových plynů. Podle EPA jsou všechna odvětví spotřebovávající fosilní paliva – doprava, energetika, výroba stavebních hmot apod. zodpovědná za 80% produkce skleníkových plynů v USA. Veškerá živočišná výroba a krmivářství produkuje jen 3,9%.

                        Jedním z velkých problémů je, že lidé pracující v živočišné výrobě, se podbízejí jednomu nebo dvěma procentům populace, která nadělají nejvíc povyku, a úplně zapomínají na těch 98% lidí, kteří mají rádi živočišné potraviny a mají důvěru k odvětví, které chová zvířata humánním a zodpovědným způsobem. Tohle musíme přestat dělat, protože tu okrajovou skupinku lidí, která požaduje daň na maso a další nesmyslná opatření, nikdy neuspokojíme. Musíme být otevření vůči veřejnosti, která chce stále více vědět, odkud jejich jídlo pochází. Musíme k lidem být upřímní, hovořit s nimi o tom, jak živočišné produkty vyrábíme a proč.

                        V minulosti tomu tak nebylo. V tom spočívá velký problém živočišné výroby a plným právem, protože nemůžete jako jídlo prodávat něco, k čemu mají lidé citový vztah. Když se lidé ptají: „Jak byly tyto potraviny vyrobeny?”, nemůžete odpovědět: „Co je vám do toho.“ Naopak, musíme jim vysvětlovat, proč děláme to, co děláme. Vždyť to děláme výborně.

                        Zmínil jste porovnání potravin a dalších věcí. Uvedu jeden příklad, aby vaši posluchači pochopili, jak nafouknutá je ta bublina hysterie v současné době. Předpokládejme, že nyní jste všežravcem, ale od příštího roku se stanete veganem a nebudete jíst žádné živočišné potraviny. Tím ušetříte 0,8 tuny skleníkových plynů. Zdůrazňuji – 0,8 tuny. Letadlo, které letí ze Spojených států do Evropy, vyprodukuje na jednoho pasažéra 1,6 tun. Když tedy budete jíst veganskou stravu po dobu jednoho roku, odpovídá to zhruba polovině letu přes Atlantik. Na tom vidíme, co si máme myslet o ujetých snahách aktivistů, kteří chtějí ovlivňovat spoluobčany bojem proti živočišné výrobě.

David:            Tak to je něco. Když sledujete dokumenty na toto téma, vyplývá z nich víceméně, že jediná věc, kterou můžete udělat, je přestat jíst maso a mléčné výrobky. Když se ale podíváte na reálná data, závěry jsou úplně jiné.

Frank:             Lidé, kteří propagují tato tvrzení dnes, jsou ti stejní, kdo před deseti lety prohlašovali, že bychom měli přestat jíst maso z etických důvodů, neboť nesouhlasí, aby zvířata byla přivázána v okovech, a hledali donucovací prostředky, aby lidé přestali jíst maso a vejce a pít mléko. Nic z toho nezabralo, ale argumenty jako uhlíková stopa dopadají na úrodnou půdu. Mnoho lidí v živočišné výrobě nevěnovalo příliš mnoho pozornosti tomuto tématu a nyní vidí, že je mnohem závažnější, než se původně myslelo. Je nejvyšší čas začít brát tuto otázku vážně, vnímat požadavky spotřebitelů a zajistit, aby chovatelé pochopili, že se musejí zabývat tímto tématem, aby byla živočišná výroba společensky akceptována. Mohou veřejnosti sdělit úžasné věci, ale musejí s tím začít.

David:            Musím se svěřit, že i když pracuji v zemědělství, dělá mi velké starosti klimatická změna. Jsem manažerem pro trvalou udržitelnost ve společnosti Alltech. Dlouho jsem věřil tomu, že produkce masa a mléka má horší důsledky pro klimatickou změnu než výroba jiných potravin. Vždy jsem trpěl pocitem viny, když jsem jedl maso nebo mléčné výrobky. Nepřemýšlel jsem o tom každý den, ale byl jsem přesvědčen, že to bylo vědecky prokázáno. Proto jsem byl rád, když jsem se seznámil s vaším výzkumem, připravoval tento podcast a dozvěděl se z vašich odpovědí více o tomto tématu. Jsem rád, že tato otázka je podstatně složitější, než se běžně prezentuje. A myslím, že je nadmíru důležité, abychom naše sdělení předali ostatním lidem. Kde se tedy veřejnost může dozvědět více
o vašich tvrzeních nebo vás najít na sociálních sítích?

Frank:             Zhruba před rokem jsem začal být aktivní na sociálních sítích. Předtím jsem byl přesvědčen, že je to k ničemu, ale dnes už vím, že můj postoj byl pošetilý. Dnes jsem na Twitteru. Moje adresa na Twitteru je GHG (to je zkratka pro „greenhouse gas“ – skleníkový plyn) — @GHGGuru. Tam mě určitě naleznete. Pokud vás zajímají moje publikace, vyhledejte si mě na ResearchGate. Stačí, když zadáte moje jméno, Frank Mitloehner,
a zobrazí se vám publikace, které zveřejňuji. Ne všechny prošly vědeckou oponenturou, některé byly publikovány v časopisech, jako je The Conversation či Medium. Jedná se o webové platformy. Důvodem, proč publikuji i na těchto platformách je jejich velký dosah, mají spoustu posluchačů a čtenářů. V podstatě, když si do Google vyhledávače zadáte moje jméno nebo jména dalších lidí, kteří vás zajímají, naleznete je. Na internetu najdete všechno.

David:            Dobře. Mockrát vám děkuji, pane doktore Mitloehnere. Bylo mi velkým potěšením s vámi hovořit.